Výlet do Krakova a Osvětimi

Ve čtvrtek 7. května ráno jsme se po šestihodinové cestě autobusem probudili v historickém centru polského Krakova. Nad námi se tyčil majestátný královský hrad Wawel, honosné místo korunovace polských králů. Díky včasnému příjezdu jsme měli příležitost obdivovat krásu tohoto komplexu bez přítomnosti stovek dalších návštěvníků. Zavítali jsme do katedrály svatého Stanislava a Václava, která doslova překypuje nádhernými historickými artefakty. Zaujal nás největší polský zvon „Zikmund“, v kryptě katedrály sv. Stanislava a Václava jsme se poklonili památce slavných osobností, včetně tragicky zesnulého prezidenta Lecha Kaczinského s manželkou, kteří zahynuli při leteckém neštěstí u Smolenska.

V druhé části dopoledne jsme využili osobního volna. Někteří navštívili krakovské kavárny, jiní obdivovali památky v centru města, další se vydali do židovské čtvrti Kazimierz navštívit jeden z nejstarších židovských hřbitovů v Evropě s proslulou krakovskou „zdí nářků“ a místní synagogy.

V poledne jsme odjeli do Osvětimi, kde nás čekala prohlídka bývalého koncentračního tábora „Auschwitz“ (Osvětim). Po projití známé brány s nápisem „Arbeit macht frei“ („Práce osvobozuje“) jsme se ocitli přímo v místech, kde před sedmdesáti lety docházelo k nevětším zločinům proti lidskosti, jaké si vůbec dokážeme, či spíše nedokážeme, představit. Žádné vyprávění ani obrázky či fotografie nenastíní hrůzné podmínky tábora a způsob zacházení s lidmi, jako samotná návštěva.

 Ze zdí promlouvají osudy zemřelých - nápisy na zdech vydrápané nehty nutí člověka k zamyšlení nad utrpením těch, kteří tyto hrůzné zážitky prožívali na vlastní kůži.

Nikdy bych si nepředstavoval, že místnost, v níž byli lidé zabíjení plynem (Cyklonem B), může být tak malá vzhledem k tomu, že se v ní popravovalo dvě stě  lidí najednou.

Dvouhodinová prohlídka pokračovala v desetkrát větším táboře Osvětim II. – Birkenau (Březinka), který kapacitně pojal až sto tisíc vězňů. Museli v počtu několika set lidí najednou obývat stáje původně koncipované pro padesát dva koní. 

Návštěva vyhlazovacího tábora v Osvětimi ve mně zanechala silné vzpomínky a poznamenala můj pohled na válečnou historii velmi hluboce. Byť jsem o krutostech tehdejší doby již mnohé věděl, netušil jsem, jak moc na mě návštěva takového místa zapůsobí. Oceňuji, že se tamní muzeum snaží zachovávat autenticitu tábora. Jistě zde v budoucnu budou generace, kterým kruté kapitoly dějin dvacátého století budou absolutně cizí a neznámé. Proto musíme zachovat důkazy o válečných hrůzách, aby na ně nebylo zapomenuto a aby se historie již nikdy neopakovala.

Jakub Míl, 3.A