Skromný šampion

Honzík se na tabuli cti objevuje již podruhé. Stává se to výjimečně, Honzík totiž výjimečný je. Výčet všech jeho medailových umístění z olympiád a vědomostních soutěží by nejspíš pokryl celou tuto nástěnku, proto ze všech vyberme jenom nejvýznamnější, a to 1. místo v celostátním kole SOČ v kategorii Teorie kultury, umění a umělecké tvorby. Kromě humanitních oborů Honzík ve škole výborně prospívá i v přírodovědných předmětech. K jeho zálibám mimo novověkých dějin patří i překládání poezie z angličtiny, italštiny a němčiny.

Který obor je vlastně tvůj nejmilejší?

Přestože považuji vědu za nesmírně fascinující ve všech oblastech, blíže mám k odvětvím humanitním a společenským – z nich mne nejvíce přitahují (klasická) historie a dějiny a teorie kultury.

Tvoje práce v soutěži SOČ pojednává o Alfredu Tennysonovi. Proč zrovna o tomto autorovi?

Byť je dnes tento britský básník české kultuře téměř dokonale neznámý, ve své době (tj. 19. stol.) byl autorem vysoce (přinejmenším společensky) uznávaným, a tedy literárním zjevem natolik významným, že zkoumání jeho působení odhaluje mechanismy tehdejší literatury, její zájmy, postoje, hodnoty, jednotlivé diskurzy. Umožňuje nazírat dobu fenoménem jí samé – každý fenomén nám zanechává jedinečné stopy odhalující smýšlení doby. Tennyson si naši pozornost zaslouží nejen jako fenomén čistě dobový, historický – má i svou hodnotu estetickou. Ať už, slovy T. S. Eliota, jako „básník pochyb“, oslovující čtenáře vratké postmoderny, nebo jako autor s „nejvybranějším sluchem“ a „nejdokonalejším smyslem pro melancholii“ ze všech britských poetů, jak jej charakterizoval W. H. Auden.

Jaký obor bys nejraději studoval na vysoké škole?

Dějiny umění.

Je studium na gymnáziu pro Tebe vůbec nějak přínosné, nebo už všechno víš? J

Studium na gymnáziu mne obohacuje především setkáváním s lidmi, neobyčejně chytrými, zajímavými, svědomitými, a se širokou škálou názorů, zájmů a přístupu k životu a myšlení, jejíž šíře v úžeji zaměřených vzdělávacích institucích – včetně univerzitních fakult – není tak patrná, či se dokonce vytrácí.