Gymnázium, Trutnov, Jiráskovo náměstí 325 se sídlem Jiráskovo náměstí 325, 541 01 Trutnov
Ve středu 14. února byla slavnostně zahájena výstava fotografií našeho kolegy Jiřího Svobody. O hudební doprovod se postaralo již tradičně trio Jana Kunčarová, Martin Lička a Jan Lička.
Výstava je veřejnosti přístupna do 14. dubna každý vyučovací den mezi 8 a 16 hodinou.
JIŘÍ
SVOBODA - URBEX JINAK
Urbex je zkratka sousloví
Urban Exploration, což lze do češtiny volně přeložit jako městský průzkum.
Tento průzkum se zaměřuje především na městské a industriální budovy. Má
několik odnoží, které se liší hlavně velikostí a typem budov či rizikem
spojených při jejich objevování a zkoumání.
Za jednoho z prvních
urbexerů, tedy průzkumníků opuštěných staveb, můžeme pokládat amerického
spisovatele Walta Whitmana, průkopníka literárního směru civilismu, který v
roce 1861 popisuje krásy opuštěného Brooklynského tunelu.
Urbex se rozvíjí hlavně na
přelomu 20. a 21. století. Vyvářejí se skupiny průzkumníků, které (ruku v ruce
s rozvojem moderních technologií) své zážitky zveřejňují a publikují.
V roce 2010 vzniká web
urbex.cz, který se v českém prostředí tomuto fenoménu věnuje nejvýrazněji. Roku
2015 vydává zakladatel webu DiverZant společně s Katkou Havlíkovou knihu
Urbex – Krása zániku. V současnosti lze na českém internetu, a především
na sociálních sítích nalézt desítky stránek jednotlivců či skupin, kteří se
urbexem zabývají.
Ale i o této zálibě či
aktivitě platí to, co o jakékoli jiné. Tedy - co bylo zpočátku koníčkem
několika jedinců, stává se dnes až masovou zálibou, a to převážně
dospívajících. A tak při dnešní dostupnosti videotechniky a až horečné
nutkavosti vše v reálném čase sdílet na sociálních sítích přichází i urbex o
svou podstatu a jedinečnost. Snad za pár let, až vlna zájmu o tuto aktivitu
opadne a sociální sítě ovládne zase jiný jev, ponoří se opuštěné stavby znovu do
svého klidu.
Asi jako všichni ostatní,
kdo se urbexu věnují, bych mohl uvést několik důvodů, které mě na této aktivitě
uchvacují. Možná budou lépe pochopitelné na několika životních momentech.
V dětství mi na neuvěřitelně rozlehlé půdě v domu mé pratety otec
vysvětloval, k čemu sloužil ten který hospodářský nástroj. Na gymnáziu
jsme s kamarády ze skautského oddílu tak dlouho káceli nálet na židovském
hřbitově, až si toho všimli lidé z vedení radnice, finančně a materiálně
nás podpořili a hřbitov tak byl vyčištěn, náhrobky vztyčeny a zeď kolem něho
znovu vystavěna. A když jsem se v průběhu studií na vysoké škole vracel na
víkendy zpět k rodičům, jen jsem nevěřícně sledoval, jak spěje obrovský
komplex budov Orlických kasáren k cílenému zániku, protože již nebyl
potřeba. Když jsem se přestěhoval před deseti lety do Trutnova, začal jsem
v krajině bývalých německých vesnic objevovat svět, v kterém si
příroda bere zpět to, co lidé před osmdesáti lety byli nuceni opustit.
Tyto čtyři okolnosti, pevně
zasazené do mého života, jsou patrně příčnou toho, proč se snažím navštěvovat
stavby, které přišly o svůj význam. Podívat se, jak vypadají dnes, najít si
v dostupných zdrojích, k jakému účelu sloužily v minulosti,
představovat si, co by se s nimi dalo udělat, kdyby…
Urbex pro mě není snaha
dostat se za každou cenu do vily, která je obehnána plotem a cedulemi se
zákazem vstupu. Z mnoha takových návštěv vím, že od každého zámku má někdo
klíče. A že po dostatečně dlouhém „zevlování“ nakonec vyjde někdo ze dveří
vedlejšího domu a zeptá se mě, co sháním. Takto jsem se dostal do míst, která
bych v životě nemohl vidět. Nikoli přelézáním zdí, ale požádáním člověka,
který jde náhodou kolem. Farář mě vzal do obrovského kostela a dovolil mi
šlapat měchy jen sporadicky používaných varhan. Špatně placený zahradník, který
si neměl s kým povídat ve vile, jež patří holandským majitelům, mi ukázal
staré fotografie objektu, který byl za první republiky cílem nedělních turistů.
Majitel nádherné městské vily mně nabízel svoji nemovitost za pouhý milion a
půl korun.
Urbex je pro mě pochopení
toho, proč kostel, který je na předválečných fotografiích zobrazen jako
středobod obce, má nyní propadlou střechu a v kněžišti rostoucí kapradí. Urbex
je pro mě zadostiučinění, když vidím, jak se zpod břízolitové omítky dere
německý nápis Schule. Urbex pro mě není snaha riskovat zlomené nohy a vylézt po
propadajících se schodech do druhého patra jen proto, abych zjistil, že je
ještě zdevastovanější než patro první.
Urbex je pro mě zachycení okamžiku, který může během pár
dní zmizet.