Gymnázium, Trutnov, Jiráskovo náměstí 325 se sídlem Jiráskovo náměstí 325, 541 01 Trutnov

Výstava Jiřího Svobody "Urbex jinak"

Výstava Jiřího Svobody "Urbex jinak"


Ve středu 14. února byla slavnostně zahájena výstava fotografií našeho kolegy Jiřího Svobody. O hudební doprovod se postaralo již tradičně trio Jana Kunčarová, Martin Lička a Jan Lička.


Výstava je veřejnosti přístupna do 14. dubna každý vyučovací den mezi 8 a 16 hodinou.


Fotogalerie




JIŘÍ SVOBODA - URBEX JINAK

 

 

 

Urbex je zkratka sousloví Urban Exploration, což lze do češtiny volně přeložit jako městský průzkum. Tento průzkum se zaměřuje především na městské a industriální budovy. Má několik odnoží, které se liší hlavně velikostí a typem budov či rizikem spojených při jejich objevování a zkoumání.

Za jednoho z prvních urbexerů, tedy průzkumníků opuštěných staveb, můžeme pokládat amerického spisovatele Walta Whitmana, průkopníka literárního směru civilismu, který v roce 1861 popisuje krásy opuštěného Brooklynského tunelu.

Urbex se rozvíjí hlavně na přelomu 20. a 21. století. Vyvářejí se skupiny průzkumníků, které (ruku v ruce s rozvojem moderních technologií) své zážitky zveřejňují a publikují.

V roce 2010 vzniká web urbex.cz, který se v českém prostředí tomuto fenoménu věnuje nejvýrazněji. Roku 2015 vydává zakladatel webu DiverZant společně s Katkou Havlíkovou knihu Urbex – Krása zániku. V současnosti lze na českém internetu, a především na sociálních sítích nalézt desítky stránek jednotlivců či skupin, kteří se urbexem zabývají.

Ale i o této zálibě či aktivitě platí to, co o jakékoli jiné. Tedy - co bylo zpočátku koníčkem několika jedinců, stává se dnes až masovou zálibou, a to převážně dospívajících. A tak při dnešní dostupnosti videotechniky a až horečné nutkavosti vše v reálném čase sdílet na sociálních sítích přichází i urbex o svou podstatu a jedinečnost. Snad za pár let, až vlna zájmu o tuto aktivitu opadne a sociální sítě ovládne zase jiný jev, ponoří se opuštěné stavby znovu do svého klidu.

Asi jako všichni ostatní, kdo se urbexu věnují, bych mohl uvést několik důvodů, které mě na této aktivitě uchvacují. Možná budou lépe pochopitelné na několika životních momentech. V dětství mi na neuvěřitelně rozlehlé půdě v domu mé pratety otec vysvětloval, k čemu sloužil ten který hospodářský nástroj. Na gymnáziu jsme s kamarády ze skautského oddílu tak dlouho káceli nálet na židovském hřbitově, až si toho všimli lidé z vedení radnice, finančně a materiálně nás podpořili a hřbitov tak byl vyčištěn, náhrobky vztyčeny a zeď kolem něho znovu vystavěna. A když jsem se v průběhu studií na vysoké škole vracel na víkendy zpět k rodičům, jen jsem nevěřícně sledoval, jak spěje obrovský komplex budov Orlických kasáren k cílenému zániku, protože již nebyl potřeba. Když jsem se přestěhoval před deseti lety do Trutnova, začal jsem v krajině bývalých německých vesnic objevovat svět, v kterém si příroda bere zpět to, co lidé před osmdesáti lety byli nuceni opustit.

Tyto čtyři okolnosti, pevně zasazené do mého života, jsou patrně příčnou toho, proč se snažím navštěvovat stavby, které přišly o svůj význam. Podívat se, jak vypadají dnes, najít si v dostupných zdrojích, k jakému účelu sloužily v minulosti, představovat si, co by se s nimi dalo udělat, kdyby…

Urbex pro mě není snaha dostat se za každou cenu do vily, která je obehnána plotem a cedulemi se zákazem vstupu. Z mnoha takových návštěv vím, že od každého zámku má někdo klíče. A že po dostatečně dlouhém „zevlování“ nakonec vyjde někdo ze dveří vedlejšího domu a zeptá se mě, co sháním. Takto jsem se dostal do míst, která bych v životě nemohl vidět. Nikoli přelézáním zdí, ale požádáním člověka, který jde náhodou kolem. Farář mě vzal do obrovského kostela a dovolil mi šlapat měchy jen sporadicky používaných varhan. Špatně placený zahradník, který si neměl s kým povídat ve vile, jež patří holandským majitelům, mi ukázal staré fotografie objektu, který byl za první republiky cílem nedělních turistů. Majitel nádherné městské vily mně nabízel svoji nemovitost za pouhý milion a půl korun.

Urbex je pro mě pochopení toho, proč kostel, který je na předválečných fotografiích zobrazen jako středobod obce, má nyní propadlou střechu a v kněžišti rostoucí kapradí. Urbex je pro mě zadostiučinění, když vidím, jak se zpod břízolitové omítky dere německý nápis Schule. Urbex pro mě není snaha riskovat zlomené nohy a vylézt po propadajících se schodech do druhého patra jen proto, abych zjistil, že je ještě zdevastovanější než patro první.

Urbex je pro mě zachycení okamžiku, který může během pár dní zmizet.

AUTOR ČLÁNKU

Mgr. Jan Erben

Mgr. Jan Erben

Vyučuji: Kulturní výchova zaměřená výtvarně ve třídách 1. A, 1. B, 1. C

PŘÍSPĚVKY KATEGORIE ESTETICKÁ VÝCHOVA