Exkurze do Krakova a Osvětimi

             Všechno začalo v jednu velice mladou noc ze čtvrtka na pátek 30. září, kdy jsme my, studenti druhého a třetího ročníku trutnovského gymnázia, nastoupili do autobusu, abychom absolvovali bezmála šestihodinovou cestu do pomyslného srdce Polska – Krakova.

            Za ranního rozbřesku jsme se během krátké přestávky na odpočívadle stihli alespoň trochu probrat, takže jsme mohli krásy korunovačního města hltat plnými doušky. Prohlídku jsme zahájili v komplexu královského hradu Wawel, který jsme si díky včasnému příjezdu mohli projít skrz naskrz, aniž bychom každou chvíli do někoho vráželi.

Přibližně v devět hodin jsme si nasadili vypůjčená sluchátka a přehrávač, což byla pro někoho událost sama o sobě, a vydali se do útrob katedrály svatého Stanislava a Václava. Snad největším zážitkem bylo dle mého soudu setkání s nejznámějším polským 13,5 tunovým zvonem jménem „Zikmund“, který údajně plní přání každému, kdo se dotkne zároveň svého a jeho srdce.

            Po této zajímavé, i když vzhledem k okolnostem poněkud vyčerpávající prohlídce jsme se přemístili na Rynek Główny, kde byl dán asi hodinový rozchod. Nevynechali jsme ani Mariánský kostel, z jehož věže jsme v 11 hodin slyšeli bájí opředenou a náhle přerušenou melodii hejnal.

            V pravé poledne ale nastal čas na náš přesun do Osvětimi (německy Auschwitz). Již při příjezdu do městečka atmosféra mezi námi poněkud zhoustla a zvážněla. Dvě skvělé průvodkyně nás provedly téměř celým komplexem tábora a poutavě nás seznámily s děním v koncentračním táboře. Už jen při představě, že na tomto místě zahynulo přes milion vězňů, nám hrůzou vstávaly vlasy. Umíte si představit, jaký pocit ve vás vyvolají stěny v chodbách „baráků“ zaplněné fotkami vězňů, o nichž víte, že se z tábora nedostali živí, a někteří tam dokonce nepřežili ani týden?

            Přesto jsme nebyli tak docela připraveni na navazující prohlídku vyhlazovacího tábora Březinka (německy Birkenau). Stále zde stojí velké množství jak dřevěných, tak zděných budov, kde bylo v nelidských podmínkách drženo několik stovek tisíc vězňů. Opravdu je zatěžko soudit, zda byl hrůznější pohled na trosky plynové komory či na původní stáje pro padesát koní, ve kterých ale musely živořit stovky mužů i žen, o hygienických zařízeních nemluvě – teprve tady nám „došly“ mnohé drastické detaily běžného života v koncentračním táboře…

            Návštěva německého koncentračního tábora v Polsku byla bezesporu jedním z nejsilnějších zážitků mého života. Na tyto momenty já nikdy nezapomenu. A co nejvíce zapůsobilo na mé spolužáky?

 „Celkově mě exkurze do Polska velice nadchla. Krakov se mi zalíbil natolik, že ho chci brzy znovu navštívit. A díky Osvětimi si budu více vážit toho, co mám a co jsem dosud považovala za samozřejmost.“  V. K., 2.B      

„Z výletu do Polska ve mně vyvolala nejsilnější pocity návštěva Osvětimi. Z hromady osobních věcí, vlasů či fotografií lidí, co zde žili a zemřeli, člověku naskakovala husí kůže. Můj názor je stejný, jako nápis na památníku v Březince. „Hrůzy, které se zde staly, nesmí být nikdy zapomenuty“.   E. V., 2. B

  „Výlet do Osvětimi byl velmi zajímavý. Ačkoli mám o tomto koncentračním táboře shlédnuto několik filmů, být přímo na místě je o něčem úplně jiném. Přestože existuje mnoho svědectví, nikdo z nás si nedokáže ani představit, jaké to zde doopravdy bylo, ať už jsme si v našem životě prošli čímkoli."           T. J., 2. B                                                                               

 „Tento výlet byl pro mě velkým přínosem a jsem ráda, že jsem dostala tu možnost do Osvětimi a Krakova jet. Myslím, že by se do nějakého koncentračního tábora měl každý člověk alespoň jednou v životě podívat. Je důležité, abychom věděli, co se v minulosti stalo, abychom se poučili z chyb a nedovolili je opakovat."  S. P., 2. B

            Jak je vidět, každý si z této exkurze odnesl své. Na závěr bych chtěla složit poklonu královskému korunovačnímu městu Krakov, za jeho upravenost, krásu, milé obyvatele a nevšední atmosféru. Největší poklona, která se dá místu, jakým je koncentrační tábor Osvětim, složit, však zní: rozhodně to nebyla pěkná podívaná, ale byla nezapomenutelná a velmi, velmi zajímavá.

                                                                                                                                                                                                                                                                                       Denisa Korotvičková, 2. B