Gymnázium, Trutnov, Jiráskovo náměstí 325 se sídlem Jiráskovo náměstí 325, 541 01 Trutnov
Všechno začalo v jednu velice mladou noc ze čtvrtka na
pátek 30. září, kdy jsme my, studenti druhého a třetího ročníku trutnovského
gymnázia, nastoupili do autobusu, abychom absolvovali bezmála šestihodinovou
cestu do pomyslného srdce Polska – Krakova.
Za ranního
rozbřesku jsme se během krátké přestávky na odpočívadle stihli alespoň trochu
probrat, takže jsme mohli krásy korunovačního města hltat plnými doušky. Prohlídku
jsme zahájili v komplexu královského hradu Wawel, který jsme si díky včasnému
příjezdu mohli projít skrz naskrz, aniž bychom každou chvíli do někoho vráželi.
Přibližně v devět hodin jsme si nasadili vypůjčená
sluchátka a přehrávač, což byla pro někoho událost sama o sobě, a vydali se do
útrob katedrály svatého Stanislava a Václava. Snad největším zážitkem bylo dle
mého soudu setkání s nejznámějším polským 13,5 tunovým zvonem jménem „Zikmund“,
který údajně plní přání každému, kdo se dotkne zároveň svého a jeho srdce.
Po této
zajímavé, i když vzhledem k okolnostem poněkud vyčerpávající prohlídce jsme se
přemístili na Rynek Główny, kde byl dán
asi hodinový rozchod. Nevynechali jsme ani Mariánský kostel, z jehož věže
jsme v 11 hodin slyšeli bájí opředenou a náhle přerušenou melodii hejnal.
V pravé poledne ale nastal čas
na náš přesun do Osvětimi (německy Auschwitz). Již při příjezdu do městečka atmosféra mezi námi poněkud zhoustla a
zvážněla. Dvě skvělé průvodkyně nás provedly téměř celým komplexem tábora a poutavě
nás seznámily s děním v koncentračním táboře. Už jen při představě,
že na tomto místě zahynulo přes milion vězňů, nám hrůzou vstávaly
vlasy. Umíte si představit, jaký pocit ve vás vyvolají stěny v chodbách
„baráků“ zaplněné fotkami vězňů, o nichž víte, že se z tábora nedostali
živí, a někteří tam dokonce nepřežili ani týden?
Přesto jsme nebyli tak docela
připraveni na navazující prohlídku vyhlazovacího tábora Březinka (německy
Birkenau). Stále zde stojí velké množství jak dřevěných, tak zděných budov, kde
bylo v nelidských podmínkách drženo několik stovek tisíc vězňů. Opravdu je
zatěžko soudit, zda byl hrůznější pohled na trosky plynové komory či na původní
stáje pro padesát koní, ve kterých ale musely živořit stovky mužů i žen, o hygienických
zařízeních nemluvě – teprve tady nám „došly“ mnohé drastické detaily běžného
života v koncentračním táboře…
Návštěva
německého koncentračního tábora v Polsku byla bezesporu jedním
z nejsilnějších zážitků mého života. Na tyto momenty já nikdy nezapomenu. A
co nejvíce zapůsobilo na mé spolužáky?
„Celkově mě exkurze do Polska velice nadchla. Krakov se mi zalíbil natolik, že ho chci brzy znovu navštívit. A díky Osvětimi si budu více vážit toho, co mám a co jsem dosud považovala za samozřejmost.“ V. K., 2.B
„Z výletu do Polska ve mně vyvolala nejsilnější pocity návštěva Osvětimi. Z hromady osobních věcí, vlasů či fotografií lidí, co zde žili a zemřeli, člověku naskakovala husí kůže. Můj názor je stejný, jako nápis na památníku v Březince. „Hrůzy, které se zde staly, nesmí být nikdy zapomenuty“. E. V., 2. B
„Tento výlet byl pro mě velkým přínosem a jsem ráda, že jsem dostala tu možnost do Osvětimi a Krakova jet. Myslím, že by se do nějakého koncentračního tábora měl každý člověk alespoň jednou v životě podívat. Je důležité, abychom věděli, co se v minulosti stalo, abychom se poučili z chyb a nedovolili je opakovat." S. P., 2. B
Jak je vidět, každý si z této exkurze odnesl své. Na závěr bych chtěla složit poklonu královskému korunovačnímu městu Krakov, za jeho upravenost, krásu, milé obyvatele a nevšední atmosféru. Největší poklona, která se dá místu, jakým je koncentrační tábor Osvětim, složit, však zní: rozhodně to nebyla pěkná podívaná, ale byla nezapomenutelná a velmi, velmi zajímavá.
Denisa
Korotvičková, 2. B