Chemiklání

Letos jsme poprvé vyrazili s výběrem studentů do Pardubic na pátý ročník celostátní soutěže „Chemiklání“. Studentům GTU se do soutěže podařilo zaregistrovat poprvé. Loni, věřte-nevěřte, jsme registraci nestihli. Taková to byla mela. Není divu, účastní se jí i týmy ze sousedního Slovenska, takže to je vlastně soutěž mezinárodní J Letos stálo štěstí na naší straně a zaregistrovali jsme hned týmy dva – tým studentů prvních a druhých ročníků „Ondetosasi“ a tým maturantů „Hokimasoha“.

Páteční ráno bylo hektické, všech 74 týmů se sešlo v aule Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice a spolu s dozory to bylo opravdu hodně lidiček. Všichni se ale prali jako lvi a toto je výsledek:

Tým Ondetosasi - Ondřej Berger, Denisa Spatzierová, Tomáš Křepinský, Simona Křepinská a Jan Materna – obsadil ve své kategorii 12. místo. Celkově pak sedmadvacáté. Což je opravdu skvělý výsledek, když uvážíme, že studenti ani pořádně nevěděli, do čeho jdou… Nezapomínejme, že se této soutěže účastnili poprvé J

Tým Hokimasoha – Zdeněk Holman, Lukáš Killar, Tomáš Matas a Jan Souček si soutěž rovněž užili. A pokud máte pocit, že v jejich týmu někdo chybí, pak ano… Startovali nakonec v oslabení a s pětičlennými týmy pak měli problém udržet krok. Prali se ale statečně a vyřešili spoustu zajímavých chemických úloh a vyzkoušeli svou strategii. Zabojovali a nebyli poslední!

Tato soutěž byla pro studenty novinkou a nejen, že je velice zaujala, ale uznali, že týmová práce se s prací jednotlivce nedá srovnat… strategie je úplně jiná a ne vždy se podaří vše v týmu zorganizovat tak, jak má.

Ale dost povídání, pár slov od studentů vám dění jistě přiblíží víc:

„ONDETOSASI“ aneb jak to vidí kapitán týmu Tomáš Křepinský, 6. X

Je pátek a v Pardubicích probíhá již 5. ročník Chemiklání. Vstupuji do Univerzitní knihovny Univerzity Pardubice a jsem v šoku. V budově se totiž nachází více než 350 studentů, kteří se již nemohou dočkat začátku soutěže.

Poté, co obdrží náš tým informace o dalším průběhu, následuje přesun do učeben, kde za pár minut vypuknou boje o červenou trofej. V nich na nás čeká obálka s prvními úlohami a s týmem ladíme finální strategii. V průběhu dvouhodinového soutěžního času řešíme jednu úlohu za druhou a snažíme se podat co nejlepší výkony. Po správném vyřešení úlohy vždy obdržíme zadání nové, obvykle obtížnější. Vzájemně si radíme, pomáháme a doplňujeme se. Stále sledujeme průběžné pořadí, jež je na tabuli promítáno. V posledních 20 minutách však pořadí zmizí a nervozita stoupá.

Nakonec se nám podaří vybojovat krásné 12. místo, což považuji v silné konkurenci za skvělý úspěch a se svým týmem již netrpělivě vyhlížím další ročník.

„HOKIMASOHA“ aneb jak to vidí maturanti

Akce se konala v Pardubicích na místní Chemicko-technologické univerzitě. Nejdříve proběhla registrace, a přestože se akce opakovala už po páté, bylo vše poněkud chaotické. Nasměrovat však cca 400 lidí není asi jednoduché.

Všichni jsme se odebrali do auly, kde nás seznámili s pravidly a průběhem akce. Rozdělili nás do různých tříd, kde na nás čekaly chemické úlohy a my je začali řešit. Přes prvotní nervozitu se nám postupně povedlo naladit se na tu správnou vlnu, avšak pětičlenných a zkušenějších týmů jsme neměli šanci se držet.

Atmosféra byla přátelská a párkrát jsme se i zasmáli. Po skončení akce jsme mohli jít na zasloužený oběd a po vydatném jídle jsme se vydali domů plni nových dojmů. S novou soutěží jsme byli spokojeni. Škoda jen, že se příští rok nemůžeme zúčastnit zase.